Bylo, nebylo...

Po delší odmlce jsme se jednoho dne setkali (místo-Slavkov u Brna, čas-jaro 2007), myslím tím já Vlasťa (zpěv) a Lukáš (kytara), a vděčně doplněni jsme se rozhodli založit na stará kolena kapelu. Po příchodu Luboše (basa) jsme zjistili, že se jmenujeme LaMancha. Nijak jsme se tomu nebránili, mohlo to dopadnout i hůř.

A tak jsme hráli. Zprvu nám to velmi šlo a někteří začali dokonce tancovat, skočným rytmům však začalo velice brzy něco chybět ..... oslovili jsme bubeníka Staňu, kterého jsme nalákali na úplatu a slibnou kariéru. Po vzoru irských vyvrhelů jsme přizvali houslistku Leňu a krásné vzpomínky nám opět začala vykreslovat zpěvačka Peťa. Jsme tedy kompletní – sláva může přijít.

Poradili nám , abychom natočili CD, což jsme udělali. Poradili nám sehnat sponzory, což jsme neudělali. CD je na světě a moc se nám líbí - „LaMancha“ ( cena dohodou,při objednání do 20. minut od tohoto přečtení získáte, jako bonus, šestou píseň zdarma. Hodně nás to nakoplo a tak hrajeme a hrajeme, máme moc rádi smích a radost dět.., teda fanoušků. No těžko vysvětlovat „kdo neuvidí, neuvěří“.

Hodně se nás lidé ptají, co že to vlastně hrajeme, no a my na to „jak se máš?“ Prostě to co z nás leze a vaří se nám při tom krev. Styly máme rády všechny, které nejsou ploché a jednotvárné. Písnička musí být o „něčem“ a když o „ničem", tak s humorem.

Jako když se podíváte někomu dlouze do očí a zjistíte, že nemusíte vůbec nic říkat.

Na jaře 2008 rozšířil naše řady Martin – tvrdý chlapík s jemným citem, tak trochu ho přezdíváme „Vanessa“, kdo by si myslel, že to má souvislost s tou houslistkou, mýlí se. Hlavním důvodem jsou Staňovi iimpulzivní pudové reakce při pohledu na Martina zezadu. Zřejmě to v něm vyvolávají ty kadeře a Marťovo atletické pozadí. „Vanessa“ zaujmul na pódiu místo VEDLE bubeníka a ne před.